Celý příběh Ikara a Daedala je jedním z nejpopulárnějších řeckých mýtů, který je mnohým alespoň povrchně známý, protože je silnou alegorií jak k výšinám lidských úspěchů, tak k aroganci – hrdosti v nejhorším smyslu. Alegorie nám ukazuje, abychom se snažili, ale také nezapomněli na opatrnost a pokoru. Právě z tohoto mýtu máme výraz „Neleťte příliš blízko slunci“.
Milovníci řecké mytologie, stejně jako milovníci Kréty, jsou s Daedalem pravděpodobně již dobře obeznámeni. Byl to koneckonců on, kdo zkonstruoval legendární labyrint v Knossosu, aby tam udržel Minotaura. A také se podílel na samotném zrození Minotaura – zkonstruoval pro otrávenou Pasiphae, manželku krále Minose, zařízení, s nímž dokázala dovršit svou vášeň.
Daedalus byl dobrý ve výrobě věcí – daidala, v jazyce Homer, odkazuje na jemně vytvořený předmět. Udělal zařízení pro Pasiphae, a pak udělal bludiště, aby uvěznil býka. Nakonec bude muset najít způsob, jak uniknout, protože tajemství bludiště bylo tak důležité, že Minos nechal Daedala uvěznit. Mocný král pozorně sledoval moře. Jediným způsobem, jak uniknout z Kréty, byla obloha.
Chtěl s sebou vzít svého syna Ikara. Daedalus se pustil do sbírání peří a pomalu stavěl křídla s peřím od malých po velká, jako pták. Upevnil je provázkem a pomocí vosku je zajistil na jejich základně. Křídla fungovala a oni vytvořili svůj plán. Daedalus varoval Ikara, aby byl opatrný – poletí-li příliš blízko vln, mořská pěna by křídla zvlhčila a byla by příliš těžká. Na druhou stranu, poletí-li příliš blízko slunci, vosk by se roztavil.
Vyrazili s úspěchem. Ovidiovo vyprávění příběhu je hlavní verzí, kterou jsme zdědili. Sleduje jejich cestu směřující na sever z Kréty: „A nyní Samos, posvátný pro Juno, ležel před námi (Delos a Paros byly za nimi), Lebinthos a Calymne, bohaté na med, napravo.“ Všechno do té doby šlo dobře, Icarus však zapomněl na rady kvůli radosti z letu a letěl výš a výš. Slunce roztavilo vosk na jeho křídlech a on spadl do moře. Na památku Ikara máme název ostrova Icaria, západně od Samosu
Mýtus o Daedalovi a Ikarovi je tragédií ze dvou důvodů. Jedním z nich je samozřejmě smrt Ikara. Ale další, větší tragédií je, že jeho pád byl nakonec důsledkem vynálezu jeho otce, stejně jako jeho vlastní arogance. Není to jen tragédie, ale nadčasový varovný příběh.
Ikarus symbolizuje naše vlastní touhy. Ale více než to, je to příběh o používání moci moudře a opatrně. Ikarus symbolizuje smrtelnou touhu vymanit se z omezení zákonů smrtelníků – cítit se jako bůh. Ikarus symbolizuje, co se nám může stát, když toužíme po nemožném, a zapomínáme na svou pokoru.
Běžněji to můžeme jednoduše vidět jako příběh o tom, jak může mládež často ignorovat rady starších, a tragické následky, jaké to může mít.
Když budeme vědět více o příběhu Daedala níže, můžeme také vidět tragickou básnickou odplatu za čin v Daedalově minulosti.
Ikarus zemřel kvůli pádu do moře poblíž Samosu. Daedalus viděl, že už není s ním, a prohledal oblohu a moře. Ikarovo tělo bylo nakonec vyplaveno na břeh na jiný ostrov – ten, který se nyní jmenuje Icaria. V některých verzích mýtu Hercules chlapce poznal a odnesl ho k Daedalovi.
Tento nejznámější ze všech příběhů Daedala není první kapitolou jeho příběhu, ani poslední. Legenda o Daedalovi má svůj původ v Athénách, nikoli na Krétě, jako potomek velkého krále Erectheuse. Daedalus se proslavil jako největší sochař a architekt Athén. Ve své dílně měl učně – svého synovce Talos (ne ten Talos – bronzový mechanický chránič Kréty – ale jiný Talos), nebo alternativně nazýván Perdix, syn jeho sestry. Chlapec byl také nesmírně talentovaný a mytologie mu připisuje zásluhy za vynalezení pily i kompasu. Ve skutečnosti byl tak talentovaný, že Daedalus nakonec oslepla žárlivost, aby se chlapec nestal ještě slavnějším než jeho mentor. Daedalus vrhl Talose z Akropole vstříc jeho smrti. Za to byl vyhoštěn na Krétu. Vzal syna své sestry, která se ve žalu zabila, a nakonec mu byl vzat jeho vlastní syn.
Na Krétě byl samozřejmě vítán, protože mu předcházela jeho pověst dovednosti. Tam se odvíjely známější části jeho příběhu.
Daedalus byl samozřejmě zasažen žalem z pádu jeho syna. Tím ale jeho příběh nekončí. Na rozdíl od své sestry žil dál. Jeho křídla ho nesla až na ostrov Sicílie.
Přišel do království Cocalus, na jižním pobřeží Sicílie. Postavil chrám Apollo a pověsil křídla na hřebík. Král Cocalus ho přivítal. Schopnosti Daedala na něj samozřejmě udělaly velký dojem.
Přečtěte si také: Nejznámější Mýty Kréty
Mezitím na něj král Minos nezapomněl a stále ho pronásledoval. Sláva tohoto nového obyvatele Cochalu se nakonec dostala až do uší krále Minose. Byl to ale chytrý muž. Na Sicílii se nevydal, ani neprozradil své úmysly. Poslal králi Cochalovi pouze hádanku – mohl by tento jeho skvostný řemeslník najít způsob, jak provléknout lasturu?
Daedalus měl chytrý nápad, ne nepodobný niti, kterou dal Ariadne na pomoc Theseovi z bludiště, ale obráceně. Ve špičce skořápky udělal díru a vložil do ní kapku medu. Poté uvázal nit k mravenci, který cestou k medu vysledoval spirály vnitřku ulity. Taková chytrost byla důkazem a povzbuzením, které král Minos potřeboval. Vyrazil.
Mezitím si král Cochalis uvědomil skutečné záměry krále Minose. Chtěl mít dobrý vztah s Minojci. Pak se ale šikovní architekti a řemeslníci hledají těžko. Když tedy Minos konečně dorazil, místo předání řemeslníka krále zabil.
Daedalus pokračoval v poklidném a produktivním životě na Sicílii. Postavil pokladnici pro krále, umělé jezero a využil velké teplo jeskyně k ohřevu vody pro veřejné lázně.
Přečtěte si také: Příběh Erotokrita
Mýtus o Daedalovi a Ikarovi je inspirací pro umělce po celá staletí. Od fresky v Pompejích přes působivý Caravaggio až po dílo Pre Raphaelite Draper.
Celý příběh Ikara a Daedala bude lidi inspirovat i nadále. Už jste jej četli?
